Běžela jsem: Starobělské lurdy 2017

Zdravím všechny,

jeden z posledních dvou závodů tohoto roku mám za sebou. Tentokrát jsem jela až do Ostravy, kde jsem si odběhla, místními velmi oblíbený, závod STAROBĚLSKÉ LURDY. Jedná se o 3,2 km dlouhý závod v jejich krásném parku – Bělském lese.

Cesta tam byla opravdu dlouhá a ranní budíček o sedmé velmi krutý. Nakonec jsem se nějak vyklubala v 9 ráno z bytu a jela do Ostravy. Byla jsem naštěstí odvezena autem, hromadnou dopravou jsem si nebyla jistá, zda bych to vůbec stihla, ale musela bych.

Místo konání šlo poznat už z dálky nejen podle davu lidí oblečených v dobře známém oblečení. Hned první stan po cestě byla registrace, takže ji opravdu nešlo minout. Věděla jsem svoje číslo, tak jsem si stoupla do přidělené řady a během minutky jsem byla obsloužena. Dostala jsem svoje číslo, měřící čip na kotník a špendlíčky na připnutí a hurá do víru.

O stánek vedle jsem si teda ještě koupila parádní čepici na běhání v nepříliš teplém počasí. Je naprosto parádní, a hlavně je v limitované edici, takže jen pro tento rok (doufám). Má perfektně vymyšlený vzor, kde je reliéf trasy a pár dobrých hlášek. Bambulka na vrchu už je jen třešničkou. Sice čepice nenosím nějak obzvlášť ráda, ale je praktická a na mé běhání někde na kraji města bude super a když už někoho potkám, třeba se aspoň usměje. Naproti byla možnost navštívit stánek Craft, který jsem radši vzala obloukem, protože bych tam taky určitě objevila něco, co nutně potřebuju a chci.

Potkala jsem nějaké známé, popovídali jsme si a pomalu se šli připravovat, jelikož v 11 hodin vybíhali první dva běžci. Jelikož je trasa vedena opravdu lesními cestičkami, které nejsou příliš široké, vybíhají vždy dva běžci každých 15 sekund. Přijde mi to parádní, jak z praktického hlediska, tak dobré na vyhecování závodníků, protože opravdu do posledního závodníka v cíli nevíte, zda jste se umístili na bedně v první trojce. Je tam tedy online sledování výsledků, ale chápete….

Můj čas startu byl stanoven na 11:22:30, kdy jsem se tedy před daným časem postavila do startovacího koridoru vedle závodníka, který vybíhal se mnou. Popřáli jsme si úspěšný běh a vystartovali vstříc svému tempu, které jsem bohužel po prvním kilometru trochu neodhadla a lehce se zadýchala. Nejsem také moc zatím zvyklá běhat v chladnějším počasí, tak mě to trochu udolalo.

Na pár místech byly opravdu šikovné sešupy, kdy jsem v jeden moment skončila na rukách ala rak, ale zadek zůstal ve vzduchu. Jelikož vše jsem měla na převlečení, kromě kalhot.

Pár rovinek jsme si sice užili, ale jinak nás tedy pořadatelé prohnali opravdu krásami Bělského lesa. Po cestě jsme potkávali pejsky a někde v pozadí se vždy nacházel i ten pejskař, kdy se pár z nich chtělo nejspíš přidat a páníčkům za vodítka pěkně tahali.

Neběželi jen dospěláci, ale také děti, kteří to měli i levnější registrace. Dospělácká stála 300Kč a dětská byla tedy o 100Kč levnější, což je naprostá paráda na tak příjemný, a hlavně krásný závod. Do cíle jsem to už nějak se zadýcháním doklepala a posledních 500 m jsem tomu dala nějaké normální tempo, abych hned v cíli neodpadla. Za cílovou páskou už čekala slečna, která byla tak hodná a čip z nohy mi sama sundala. Já, kdybych se měla zohnout, tak se asi převalím. Pak už mi jiná slečna na krk dávala účastnickou medaili. Ty se opravdu i letos vydařili. Loni byla s dubovým listem a závodníkem a letos je tam trasa závodu a nohy běžce. Obrazec trochu mate, ale nakonec to tam jde přece jen najít. Slečna mi chtěla dát medaili s růžovou stuhou, tak jsem ji skromně poprosila, jestli bych mohla oranžovou. Moje nejméně oblíbená barva zrovna, tak jsem strčila hlavu po zářivě oranžovou stuhu. Potom byla možnost ještě neonově zelená. V cíli jsem také dostala sáček, ve kterém sponzor daroval každému závodníkovi sackbag. Takový ten pytlík na šňůrkách, jak to hodíte na záda, snad jsem se názvem trochu trefila.

Občerstvení bylo velmi vydařené. V nabídce byl teplý čaj, který bodnul snad každému závodníkovi, jelikož mně osobně sice bylo teplo, ale nechala jsem doma rukavice a nos jako kousek ledu byl samozřejmostí, takže na zahřátí ideální. O kousek dál potom do hladového bříška přišel vhod pár koblih. Byly famózní.

Já bohužel nemohla čekat do vyhlašování a vzhledem k času to nemělo ani moc cenu. Takže jsem se dooblékala, aby mi bylo řádně teplo a směr město za zbytkem rodiny, která mě sem přivezla.

Můj 27:49 opravdu potřebuju vylepšit. Ale myslím si, že to nebyla úplná hrůza. Když už jsme u těch časů, tak nejrychlejší závodník to měl za 11:30 a závodnice za 13:22. Já si budu věřit a do příštího roku to určitě stáhnu do 20 minut.

Souhrn:

+ Krásná trasa

+ Příjemné přátelské prostředí

+ Super občerstvení v cíli (čaj a koblihy)

+ Krásná medaile

+ V cíli dárek od sponzora

+ Parádní doplňky s názvem závodu (čepice v limitce famózní)

Takže to znamená, že se určitě budu moc těšit na příští ročník a ráda se zase přijedu podívat.