Běžela jsem: RunTour Brno 2018

Zdravím všechny,

sice se zpožděním, ale přece se dostávám k reportům ze závodů. Snažím se opravdu nevynechat cokoliv, tak to trochu nestíhám v čase nebo do týdne po závodu. Snad mi to odpustíte. Ale na druhou stranu, aspoň se mi to rozleží v hlavě pořádně a pěkně s pořádným ohlédnutím vám to tu hodím. Závodů je také letos více, takže je to teď trochu na úkor ostatních rubrik. Posledních pár měsíců se mi alespoň daří vydávat články ob den.

Dnes tu pro vás mám mrknutí na druhý závod v sérii závodů RunTour, který se tentokrát konal 12.5.2018 v Brně. Konkrétním místem byla prosluněná brněnská přehrada, kde se sešla opravdu hojná závodnická účast. Pár tváří v zadní části koridoru mi bylo z předchozího města povědomé, takže jde vidět, že závodu se zúčastní i pár věrných závodníků a jezdí do více měst.

V sobotu bylo velmi luxusní počasí a poněkud až moc nám sluníčko přálo. Ve stínu u přehrady bylo krásně, ale už jen představa vyběhnout mě trochu děsila. Ve stínu bych se válela se zmrzkou v jedné ruce a v druhé s ledovou tříští. Jenže jsem přece přijela na závod. Bez jediného vyběhnutí za poslední dva týdny, kdy mě trápily zažívací problémy, jsem se opravdu v koridoru necítila příjemně a tušila jsem, že můj výkon bude hrozný.

Zázemí závodu bylo trochu více natěsno, ale místo bylo akorát. Stánky byly myslím stejné, jako v Budějovicích. Viděla jsem například kompresní podkolenky Royal bay i Alpa stánek byl přítomen, a samozřejmě občerstvení Lidl. K dispozici byly šatny i převlékárny. Pak ulička pokračovala odpočinkovou zónou a končila pódiem. Hned vedle pak byl startovní koridor. Počkala jsem po rozcvičce a cpala se spíš na konec za vlaječku ukazující tempo 7:00 minut na kiláček, takže výsledný čas by mohl být 35 minut.

Přesně ve dvanáct hodin pak byl hromadný start nás pětkařů. Tempo jsem udržela po dva kilometry a třetí kilometr jsem ještě zvládla běžet tak nějak v kuse. Tou dobou už jsem proběhla i kolem občerstvovací stanice a lapla jednu malou vodu, kterou jsem se po cestě polévala a po opravdu malých doušcích usosávala, bylo mi hrozné horko. Poslední dva kilometry jsem dost propadla dozadu a nakonec jsem čárou probíhala téměř přesně za 37 minut. No prostě osobní katastrofa.

Ale na závěr jsem s cukrovou vatou za odměnu v ruce a ledovou tříští u pusy prohlásila, že já jsem prostě holka z nížiny a ty, i když drobné, kopečky mi jednoduše dávají na tlamu. Je také pravdou, že jsem neměla moc energie a dva týdny bez jediného výklusu byly znát.

Závod samotný byl moc hezký a kdybych byla ve své obvyklé formě, byla by to určitě paráda za 30 minut. Jo kecám, za 35 minut. Nejvíc chválím vodiče na 35 minut, jeho přístup k roli je naprosto úžasný. Běžela jsem s ním kousek i v Českých Budějovicích a je to paráda. Trasu moc dobře znal, tak upozorňoval na případné zpomalovače na trase a radil například, jak do kopečka a upozorňoval na pořádné dýchání. Pro mě, jako šnečka a případného začátečníka na trase, je to perfektní trénink, kdy se opravdu dá dobře naučit, jak na to.

Trasa prvně vedla převážně po sluníčku, kdy asi v půlce první půlky byli hasiči a ovlažovali na trase z hadice. Tentokrát jsem se nebála toho využít a mile ráda jsem přiběhla i blíž. Po občerstvovací stanici, kdy moc děkuji za otevřenou vodu, protože sama bych se do ní v té části už asi nedostala a musela se prokousat, se běželo převážně kousek u břehu a stínem. Škoda mé přípravy, tento závod mohl časově parádně vyjít a chvíli jsem si věřila i na osobáček.

Ještě jsme si neřekli, co obsahoval balíček. Našla jsem tam samozřejmě vodu Rajec, tkaničky (tentokrát naštěstí modré), malou sušenku a samozřejmě brožurku k RunTour, kde se nachází pár slevových kódů. Určitě si brousím drápky na nákup u Royal bay, kde mám k dispozici 20% slevu a možná ještě něco od Isostar. V den závodu bylo možné taky se slevou navštívit Mystery room, určitě je to dobrý tip na návštěvu Brna, ale bohužel v den akce už jsme plány měli. A klasika je obálka se startovním číslem obsahující měřící čip a dva slosovatelné lístky do tomboly.

V cíli bylo i velké vyžití pro děti a v okolí závodu dost občerstvovacích hospůdek a jiných podniků, kam jste mohli po závodě zamířit.

Jediný problém bylo parkování, ale to se u této kapacity závodu dalo čekat. Parkoviště bylo narvané, podélně taky všude stály auta, do blízkého Penny Marketu už neměli zákazníci šanci zajet, ale nakonec jsme přece jen poslední místečko mezi uličkami u tenisového kurtu našli.

No tak to by bylo asi vše z brněnské zastávky. Mějte se krásně a čááááu.